Vans Survival: Povaleč 2019

Zabalila jsem flašku čtyřicet dvojky, dvě powerbanky, nacpala se s dalšími třema lidma do auta a vyrazila do Karlovarského kraje, kde se od roku 2006 koná multižánrový festival Povaleč. Po třech pracích na silnici a dvou hodinách cesty, kdy na plyn dopadaly čistě bílé Vansky jsem přijela na místo, abych zjistila, jak True White colorway bude true v neděli ráno.

Z mého pohledu jsou Vans teniskami, které si můžou dovolit být zničené. Alespoň já svoje Vansky mám mnohem raději, když mají něco zažito, protože za nima vidím každou párty, každou kaluž, každého člověka v mhd, co mi na mě šlápl, i každý moment, kdy jsem byla líná si rozvázat tkaničky před obutím. Vansky jsou vlastně takovým uměleckým dílem napsaný životem, takže když jsem řešila, v jakých teniskách strávím letošní festivalovou sezónu, odpověď byla jasná – Vans Old Skool v True White colorway.

A tak jsem ve čtvrtek večer přijíždím na Povaleč. Festival v obci Valeč ležící na úpatí Doupovských, který neláká na žádná velká jména, ale stejně se tam sjíždí všichni, kdo nejsou na Let It Rollu nebo na High Jumpu. Jeho cílem je dát prostor méně známým umělcům a uměleckých projektů zaštiťující nejen hudbu, ale i divadlo, film, přednášky i workshopy.

Béčko? Shibari?

Co se Povaleče týče, jednalo se o mojí premiéru, ale velmi rychle jsem pochopila, o čem festival je. Jeho jméno velmi agresivně koresponduje s tím, co jeho účastníci dělají. Povalují se.

Jediné místo, kde se nikdo nepovaluje je Béčko. Stage, na kterou se jde od stanu do kopce a ke stanu zase z kopce. Věnována je elektronické hudbě a slibuje sound system od KINETIX, videoprojekci i pololidské jedince tancující několik nocí, kteří ale nechybí na žádném festivalu. Béčko je středobod celého Povaleče.

Byla jsem celkem přesvědčená, že až se ráno probudím, bílá barva mých tenisek bude minulostí, ale opak byl pravdou. Jeden šlapanec a něco, co vypadalo jako rozlité pivo. Cestou na projekci Roztomilých koťátek jsem ale narazila na pár, který si může říkat festivalový.

Jak už jsem zmiňovala, Povaleč nenabízí pouze hudbu, ale i všelijaké workshopy a slovo kontroverze mu není cizí. Do cesty se vám můžou připlést všelijaké worskopy, ale jenom Shibari si vás najde. Shibari si vás najde v zámecké zahradě a zatímco se povalujete, na stromu se ve vzduchu houpe svázaná žena.

Vítejte v Jinotaji

Festivaly jsou svým způsobem průzkumnickou misí a nikdy nevíš, co objevíš. Po koncertu Jamese Cola – jediném koncertu, který jsem viděla; moje cesta směřovala po stopách světýlek vedoucích od Béčka kamsi do kopce, kde na jejich konci se nacházel Jinotaj. Autonomní jednotka Povaleče, kde Vansky vystavuji další zátěžové zkoušce. Písku, slámě, poli, lesu a zabalené v ranní rose. Na Jinotaji se totiž v záplavě světel a psytrancu zastaví čas tak rychle, takže si ani nevšimnete, že 5am club už dávno skončil.

Dobré ráno

Nikdy bych to do nich neřekla, ale Vansky jsou fakt odolné tenisky. Přísahám, že když jsem šla spát, tak na ně koukám a říkám si: “Jo holky, už nevypadáte moc dobře.” Tkaničky pořád svítí jako by prošly Vanishem, ale špičky jsou pokryté vrstvou mokrého popela. Nebo něčím takovým.

Sobotou pro mě Povaleč končil. Možná kvůli posledním dvou stovkách v peněžence, možná kvůli teplotě vzduchu klesající k 10°C.

Jestli si četl náš FTSHP Ultimate Festival Guide, určitě sis všiml, že jedním z must-have je i alkohol tester. A musím říct, díky za něj. I když jsem vnitřně měla pocit, že budu ještě před setměním připravená odřídit cokoliv, tester takový pocit neměl. Až ve 22:00, kdy mi konečně odešel poslední zbytkový alkohol z těla, jsem konečně naložila další tři lidi do auta a po třech pracích na silnici a hodině půl cesty, kdy na plyn dopadaly špinavě bílé Vansky, jsem konečně dorazila zpátky do Prahy.

Tak jsem zažila svůj první Povaleč a první festival v bílých teniskách, a jediné, na co se musím zeptat, proč jsem v bílých teniskách nejezdila už předtím? Mají festivalový custom a měl si někdy na noze ComfyCush? Ne? Tak uuultra pohodlný.

Akorát jsem zvědavá, jak obstojí na Outdor Rave, který je přece spíš o hopsání, než povalování se.