Meet the Crew: Mariana Wohlrabová

Na začátek obligátní otázka, jak ses dostala do Footshopu?

Do Footshopu jsem se dostala na konci roku 2021. Tehdejší HR manažerka potřebovala seniornějšího business HR managera, tak jsem si prošla klasickým výběrkem a teď jsem tady.

Znala jsi předtím Footshop?

No jasně! Já jsem sem chtěla jít už moc dlouho. Byla jsem ve Footshopu na pohovoru asi před 6 lety, kdy to ještě nevyšlo, ale od té doby jsem sem pořád chtěla. Spolu s Red Bullem byl Footshop takový můj lovebrand a cíl, kam bych se jednou chtěla dostat.

To je strašně zajímavý, protože v předchozím rozhovoru to Annette měla s Footshopem a Red Bullem úplně stejně. Tehdy jsi to zkoušela na úplně stejnou pozici?

Tehdy na juniornější, ještě jsem neměla tolik zkušeností.

Když se to teda konečně povedlo, pamatuješ si svůj první den?

Pamatuju. Bylo to ještě na staré adrese, bylo šestého ledna a v kanceláři skoro nikdo nebyl, tak jsem z toho byla trochu nervózní, ale zároveň fakt šťastná, že tu jsem. Seznámila jsem se s pár lidma a bylo to moc fajn. Skvělí lidé, hodně psů a hodně tenisek.

Střetlo se tvoje očekávání ohledně práce s realitou?

Upřímně? Moc ne. Já jsem z předchozí práce odcházela, protože jsem chtěla do většího HR týmu a chtěla jsem mít nad sebou někoho seniorního, kdo mě bude vést. Jenže to vydrželo jen tři měsíce. Najednou jsme místo pěti byli tři a já se posunula do role HR manažera. Na druhou stranu to očekávání se naplnilo ohledně kolegů. Footshop je skvělej – je tu nezvykle moc super lidí, kteří sem rádi chodí, mají společný cíl a makaj na něm víc, než jsem byla z předchozích prací zvyklá. To nadšení pro vlastní produkt, to jak tady lidi Footshopem žijou… Ono je to hrozný klišé, ale je to prostě tak.

Co máš konkrétně ve Footshopu na starosti?

Všechno, co se týká lidí. HR je trochu šedá práce. Máme na starosti hodně agendy, kterou nikdo nevidí, ale kdybychom ji přestali dělat, tak by to bylo hodně a rychle znát. Staráme se o lidi od náboru po následnou péči, o jejich vzdělání, rozvoj a taky celkovou spokojenost ve firmě. Dál řeším i organizaci večírků nebo různých akcí v kanceláři. Samozřejmě musím zmínit i administrativu ohledně smluv, správu kanceláře a vše s tím spojené.

Pociťuješ, že se HR profese během tvého pracovního života nějak vyvíjí?

Já jsem v tom oboru bezmála deset let. Velká změna je, že HR se hodně zdigitalizovalo. Zároveň dřív bylo v rámci náborů mnohem víc kandidátů a s nárůstem možností je dneska mnohem těžší někoho sehnat. Takže i proto se to trochu otočilo – my musíme mnohem víc hledat a oslovovat. Změny jsou samozřejmě i v benefitech, přístupech k lidem a velkou změnou byl pochopitelně covid. Naopak ubylo papírování.

Jaké ohledně HR panují mýty?

Těch je hromada. Spousta lidí si myslí, že HR může dělat každý a že je to snadná práce, ale není. Vyžaduje to obrovskou míru emoční inteligence a trpělivosti. Je to práce s lidmi, každý člověk má jiné požadavky, takže je to často i o pevných nervech. Konkrétně recruitment má v Česku hodně špatnou pověst – i když si za to náboráři mohou často sami, vzhledem k tomu jak se chovají ke kandidátům a to se třeba já osobně snažím měnit. 

Zmínila jsi, že ta špatná pověst se týká konkrétně Čech. Jak to?

Takhle, nebyla jsem samozřejmě všude, ale mám zkušenosti třeba ze Švédska, kde vím, že to vnímání HR bylo úplně jiné. Ale jak je to v jiných státech vím jen z doslechu.

Švédsko? Pověz nám víc.

Pracovala jsem nejdřív v Česku ve švédské firmě a pak jsem na rok jela přímo tam. Z mojí zkušenosti jsou tamější lidé odmalička jinak vychovávaní – tak, aby upřednostňovali sami sebe a nehnali se tolik za penězi. Je tam normální, že člověk chodí na terapie, aby byl v pohodě sám se sebou, a práce je až na druhém místě. To se ale nakonec pozitivně odráží na výkonu, kdy je takový člověk v práci prostě lepší. 

Co udělat pro to, aby se u nás to vnímání změnilo?

To musí každý zaměstnavatel zamakat. Já za sebe můžu udělat jen to, že budu říkat lidem, jak se to dělá správně podle mě. Že lidský přístup je důležitý, že lidi nejsou jenom čísla a nejsou to žádný lidský zdroje, jako je to v tom názvu HR (human resources) zakomponované. Lidi nejsou zdroje! Bez nich by firmy nefungovaly. Chce to ale především osvětu.

To bychom měli práci. Co děláš, když ve Footshopu zaklapneš počítač?

Hodně čtu. Jinak chodím do fitka, trávím hodně času se psem a samozřejmě se svými kamarády. A když to jde, tak cestuju – co nejdál to jde.

V tom případě tě musím poprosit o jeden super tip na knížku a na dovolenkovou destinaci.

Začnu knižním typem – Lars Kepler. Je to švédská dvojice, která píše pod tímhle pseudonymem a jsou to typické severské detektivky, které miluju. Libuju si ve vraždičkách. A z hlediska cestování? Brazílie, vodopády Iguazu.

Ty jsou krásný. A poselství na závěr?

Mějte rádi vaše HR, děláme pro váš well-being všechno, co je v našich silách.