Art Space – Zeb One: I technické výkresy jsou hodně inspirativní

Jak se přihodilo, že jsi přešel z graffiti a začal malovat plátna? Ovlivňuje povrch, na který tvoříš, i motivy, které používáš a pokud ano, jak přesně?

Motivace byla zkusit novou nebo podobnou věc jako graffs, zvědavost a pocit, že graffiti jsou svazující. To byly tři hlavní důvody (bylo to kolem 2011).  

Zhruba rok jsem přemýšlel, co bych vlastně chtěl na plátno malovat, a nakonec jsem se rozhodl, že zkusím neuhnout a budou to zase písmena. Od začátku jsem ale chtěl, aby to nepůsobilo stejně jako na zdi, protože to pak vypadá spíš legračně. To byla první změna. Druhá byla rozměr plátna, protože je vždycky menší než zeď. Tyhle dvě věci mě nutily přemýšlet trochu jinak. 

Po první sérii písmen, kterou tvořily jednoduchý černý písmena na bílým pozadí, jsem si uvědomil, že není potřeba bejt tak konkrétní. Začal jsem je různě umísťovat proti těžišti obrazu, někdy až skoro na hranu rámu, kompletně jsem vynechal obtah písmen, nepoužíval jsem hodně odstínů. 

Bylo to jiný i technicky (a na začátku těžký), protože používám jenom štětec a akryl. Musel jsem se naučit, jak s těma věcma pracovat. Sprej se nikdy nedotkne povrchu, na kterej malujete, kdežto štětec pořád. Obojí je taky jinak rychlý. Další rozdíl, na kterej jsem nebyl zvyklej, bylo, že skoro všechny odstíny akrylem maluju minimálně na tři vrstvy, spíš i víc. 

Kdybych to měl shrnout, tak mi to změnilo vnímání písmene na plátně a naopak posunulo vnímání písmene na zdi, navíc se dá oboje propojovat.

Proč jsi chtěl vyzkoušet něco jiného než graffiti? Proč ti malování graffs začalo připadat příliš ohraničené a zúžené?

Zkusil jsem plátno právě proto, že graffs mi přišly ohraný a nudil jsem se ve smyslu nedělat pořád dokola stejnou věc, pokaždý písmena vybarvit, obtáhnout a tak dál (taky mě už vůbec nebavilo, kolik to stojí energie bejt vzhůru do tří hodin ráno). Takže je to vlastně tak, jak se ptáš, bylo to v jednu chvíli moc spoutaný. 

Po nějaký době jsem si všiml, že uvažuju podobně na zdi i na plátně, zkoušel jsem jednotlivý detaily propojovat a přišlo mi, že to funguje. Celý to skončilo tak, že se obojí postupně spojilo do jedné a vzájemně se propojilo a obohatilo. 

Graffiti na zdi je hodně o provedení a energii. Na plátně je vlastní styl často přítomný, ale jak je to s energií? Je stále ještě důležitá? A pokud ano, dá se na plátně vizualizovat?  

Nijak se o to nesnažím. Nemyslím si, že se dá energie nějak zakomponovat nebo vložit do konkrétní věci. Spíš mi přijde, že když se to povede, tak tam může bejt, nebo tam naopak není vůbec. Tohle ale jde z té věci vycítit i přes to, že se nebavíme o konkrétním parametru, jako je třeba rozměr. Je to stejný u plátna i u zdi.

Jak ovlivní menší formát obrazu jeho celkové vyznění?  

Začal jsem na opravdu malých rozměrech (40 × 40 cm) a postupně zkoušel větší. Největší rozměr, který jsem namaloval, je 200 × 200 cm, a to je technické maximum, protože maluju jenom ve vodorovný poloze. Asi bych zvládl 230 × 230 cm, ale to už bych musel kompozici hodně upravovat  rozměru, abych všude dosáhl, a to se mi nechce. Paradoxně jsou to větší formáty, kde musím víc přemýšlet.

Odráží se tvoje práce zpátky na zdi? Je mezi nimi nějaké pojítko?

Jestli se ptáš na velký formáty zdí, jako jsou muraly, tak k nim přistupuju podobně jako na plátně.  Velké zdi mají konkrétní formát, jde tam ubrat složitost kompozice i barevnost, je to hodně podobný jako plátno.

Jaký je rozdíl v malování štětcem oproti spreji? Ovlivňuje fyzický kontakt štětcem i výsledek?

Nevím, je to pro mě spíš technická záležitost, nepřikládám tomu význam. Líbí se mi, že to můžu kombinovat, venku sprej a v ateliéru naopak štětec.  

Mám rád, když vidím, jak mizí plocha, na kterou maluju, jak ji postupně zamalovávám, to je pro obojí stejný. Sprej je rychlejší, ale to jsme zase jenom u parametrů.

Tvoje plátna působí ohraničená formátem, ale zároveň jako bys maloval i mimo něj. Písmena necháváš zmizet kamsi za rám. Jsou i jiné rámce, které se své tvorbě snažíš přesáhnout?

Nevím o žádných dalších. Opravdu mě nic nenapadá. Vlastně ani to, že bych to písmeno záměrně vytěsňoval mimo obraz není definitivní. Teď to takhle zkouším a uvidí se, co bude příště.

Zkoušel jsi se vrátit k malování na zdi a použít při tom štětec?

Nikdy jsem nezkoušel vybarvit nebo obtáhnout písmena štětcem. Samozřejmě jsem ho párkrát používal pro natření pozadí celý zdi, ale jenom jako doplněk, když byla zeď komplikovaná (výčnělky, rohy a podobný věci). Jinak na zdi, když ne sprej, tak používám různé velikosti válečků.

Zní to, že barvy, které používáš při malování štětcem mají vlastnosti, jako kdysi měly barvy ve spreji. Vrstvení nekvalitních nátěrů dodávalo graffiti určité vyhranění nebo pohyb, který dneska trochu postrádám. Připadá ti možnost vrstvení nátěrů štětcem jako výhoda, nebo se toho spíš snažíš zbavit?

Malovat štětcem víc vrstev vidím jako nutnou věc, jak docílit výsledku, kterej je pro mě optimální. Někdy jsou to čtyři vrstvy, někdy i šest, je to jenom moje svědomí, který určuje, že už to takhle nechám jako dodělaný. Pokud by to šlo udělat na jednu vrstvu, celá plocha by byla souvislá, nikde by nebyl vidět žádnej tah, tak bych se vůbec nezlobil. Časově by to bylo jednodušší. 

Pokud chceš dneska udělat graff piece, kterej má mít „old school look“ i s těma všema chybama, tak to samozřejmě jde. Stačí si koupit levný spreje, který se dneska zase prodávaj… Spíš je otázka, jestli má smysl to dokola napodobovat.

Jaké zdroje inspirace jsou pro tebe a tvou práci důležité? Je nějaká forma, umělec nebo hnutí, které pro tebe bylo nebo je určující?

Nemám asi jedno konkrétní jméno nebo směr. Nejvíc se snažím sledovat věci kolem sebe. Někdy mě zaujme geometrická prasklina v chodníku, barevnost korálů v moři, orientační systém pro letadla na letišti, zajímavej stín, různý struktury čehokoliv… Těch věcí je opravdu hodně. Samozřejmě nemůžu nezmínit graffs, architekturu, grafický design, typografii, vlastně klidně i technický výkresy jsou hodně inspirativní.

Moc nemusím výstavy, protože tam bývá hodně věcí naráz a nedokážu se na to soustředit. Teď jsem byl např. v Centre Pompidou a abych to mohl nějak absorbovat, tak bych tam musel jít ještě několikrát. Co moc nemám rád, je jakýkoliv nekonkrétní umění, protože mě nebaví u toho hodinu stát, přemýšlet, jak to kdo myslel a číst k tomu filozofickou A4.

Kde bys rád viděl svoje umění a sám sebe za deset let?

Chtěl bych, aby to nebylo ve stejném bodě jako dneska. To by znamenalo, že se nic neposunulo. Když to bude špatným směrem, tak co se dá dělat, každej to pořád jenom nějak (cokoliv) zkoušíme. Když to bude tím správným směrem, tak to bude asi fajn. Uvidíme.

Rozhovor Tobiase Barenthina Lindblada se Zeb Onem vznikl v roce 2019 pro výstavu a knihu GEOMETRIC v Trafo Gallery. Projekt Footshop Art Space v naší prodejně Na Příkopě 20 je realizován ve spolupráci s The Chemistry Gallery.