Footshop zamířil do Bukurešti. Proč? Protože proč ne

Kdo Footshop alespoň trochu sleduje, ví, že ho může najít i na na svých cestách po hlavních městech Slovenska nebo Maďarska v podobě jeho kamenných prodejen. Nově ho můžete najít i v hlavním městě Rumunska – Bukurešti, kam minulý rok expandoval. Proč? Protože Rumuni prostě milují tenisky z Footshopu! Jak otevírání nové prodejny probíhalo? Nech si to povyprávět hlavními aktéry, kteří za openingem stojí. Ti totiž za sebou kromě prodejny nechali i kousek sami sebe.

zleva: Lenka Zbořilová, expansion manager; Michal Bým – exVisual Merchendiser; Danka Brotea – Bucharest Store Manager; Pavel Juřenčák – Retail Manager

Proč byla Bukurešť nejlepší možnou lokací pro novou prodejnu?

Pavel: Footshop má rumunském trhu silnou pozici a kamenná prodejna nám umožní se dostat ještě blíž k naším cílovým zákazníkům.

Lenka: Bukurešť je jiná oproti ostatním evropským zemím. Město roste a je temperamentní. Lidé jsou tam zatím zvyklí nakupovat spíše v obchodních centrech, a i přesto, že tam nenajedete ulici podobné Na Příkopě v Praze, našli jsme pro obchod nakonec tu nejlepší možnou lokaci

Danka: Bukurešť hlavně potřebuje koncept jako je Footshop, protože se stává zajímavější co týče míst, kam jít. Kromě toho místní mají velký smysl pro módu a mají rádi značky, které nejsou jen tak k dostání.

Kdy se vám ta myšlenka zrodila v hlavě?

Lenka: Je to naprosto jednoduché. Následovali jsme naše online trendy. Není tajemstvím, že Bukurešť je číslo 1 v našich online prodejích a ve městě vidíme potenciál.

Pavel: Bylo to v roce 2018.

Je to už pátá prodejna Footshopu. Šlo všechno jako po másle po všech těch zkušenostech?

Michal: Samozřejmě, že ne.

Pavel: Otevřít první prodejnu v nové zemi je vždycky komplikované i kvůli rozdílným regulacím.

Lenka: Nikdy to není úplně easy a při každém openingu se vždycky něco podělá.

Pavel: Někdy je to spíš tvrdý chleba než máslo.

Co všechno je potřeba k otevření prodejny?

Danka: Týmová práce, odolnost, investigativní skills level 1000, odvaha, proaktivita, asertivita a hlavě mít koule.

Michal: Představivost, schopnost improvizovat, vize, týmová práce.

Lenka: Mít kuráž, důvěru, blonďaté vlasy, poker face a metr.

Pavel: Je potřeba pořádný plán, zaměřit se na detaily. Pak je možné dojít k happy endu. Nejde to bez nápadu a adekvátního prostoru, ani bez zkušeného manažera expanze, ale naštěstí máme Lenku.

Co se týče prostoru, slyšela jsem, že to byla poměrně výzva. Mohli byste tu situaci trochu více specifikovat?

Pavel: Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme našli místo, na které můžeme být pyšní. Dvě podlaží tenisek s galerií reprezentují Footshop v pravém slova smyslu.

Danka: Byla to šílená investigativní akce. Koukali jsme se po komerčních prostorech, ale i po těch netradičních, abychom si byli jistí, že Footshop nepřijde o to nejlepší možné místo. Našemu oku neunikly kluby, galerie, instituce, továrny a další. Dokonce jsem oslovila i jeden sexy night club.

Michal: Nakonec jsme našli místo, které Footshop charakterizuje. Neočekávaně na místě, kde se dřív dělala zmrzlina.

Danko, ty ve Footshopu působíš jako store managerka v Rumunsku, odkud pocházíš. Začala jsi ale jako store managerka prodejny Na Příkopě v Praze. Jaké jsou podle tebe největší rozdíly mezi těmito prodejnami?

Danka

Ještě je asi brzy mít na to komplexní názor. V Praze to je rušná nákupní zóna, v Bukurešti je to normální ulice. V Praze je brand zajetý a v Bukurešti ho čeká ještě spousta objevování. Všechno zásadní se děje v Praze v karlínských kancelářích, na prodejnách a na skladě, zatímco Bukurešť je 1300 kilometrů daleko. Jako store manager mimo Prahu mám na starost jinou formu zodpovědnosti. Jako první se setkávám s novými uchazeči o zaměstnání, které musím správně odhadnout. Setkáváme se i s právníky, dodavateli nebo zájemci o spolupráci. Zastupuji různá oddělení během svého pracovního dne. Myslím, že to je podobná situace, kterou mají i Taras z bratislavské a Marci z budapešťské prodejny.

Strávili jste společně hodně času. Jaké to bylo?

Lenka: Máme spoustu historek. Ani ne tak vtipných, ale za to šílených. Každý den jsme se prali s byrokracií, časem a jazykem. Představ si, že převezmeš prostor a další den máš začít s rekonstrukcí. Majitel ale už pár měsíců neplatil elektřinu, takže tě odstřihnou. Museli jsme doslova přemluvit elektrikáře, aby to zapnul alespoň na pět dní.

Michal: Každý den byl vtipný sám o sobě, protože všichni byli hrozně vyčerpaní.

Danka: Musím souhlasit s mými kolegy. Všechen ten stres nás donutil si generovat vlastní inside vtipy a dělat si srandu ze sebe, jinak bychom měli mental breakdown. Nějké dny jsme stíhali jenom rychlé levné jídlo, jindy jsme zase trávili noci na chatu. Lenka chodila v stejných botech nějakou dobu a dělníci museli dvakrát předělat dlažbu. Kdybychom si nenašli důvod, proč se smát, bylo by to tragický,

Pavel: Já miloval naše ubytování. Po otevření vchodových dveří byla lavička, na které vždycky seděl sekuriťák, který ovšem vždycky spal. Fakt vždycky.

Takový projekt se předpokládám neobejde bez fuckupů, jak už bylo zmiňováno. Čemu jste museli čelit?

Lenka: Někdo nás náhlasil na policii, protože v průběhu rekonstrukce byl před prodejnou bordel. Sklo, cihly a podobně. Když šla Danka na policii, tak jí řekli, že má má zaplatit pokutu 5000 euro.

Danka: Naštěstí jsem byla takovým prostředníkem mezi Českem a Rumunskem.

Pavel: Já jsem třeba rozbil 3D zrcadlo, které mělo být jedním z klíčových elementů prodejny, ale co. Shit happens a střepy přinášejí štěstí.

Michal: Většinou se to ale týkalo nějakých last minute věcí, kdy jsme museli improvizovat. Všechny jsme ale obrátili.

Na téhle fotce Pavel sedí na záchodě s vrtačkou v ruce. Museli jste si hodně věcí dělat sami?

Pavel

Manuální práci mám rád, takže práce s vrtačkou byla radost. A ano, spoustu věcí jsme si dělali sami. Jsem pyšný na celý tým.

Lenka

Týden před otevíračkou celý retail team jel do Bukurešti, kde mi pomáhali. Každý den směna od 8 do 21 plná vrtání, malování, stavění, uklízení a spousty dalšího.

Danka

A spousty papírování.

Michale, ty jsi známý především pro tvůj smysl pro detail. Který detail z prodejny máš nejraději?

Michal: Cheers! Jsem rád, že do sebe všechno zapadlo, jak mělo. A i když jsem musel spíše pracovat na dálku a se svou představivostí, jsem rád, že obchod je funkční a obsahuje prvky, které reflektují místo odkud Footshop pochází, tedy Česko. Především miluju lustr od Lasvit a židle Vertex.

Pojďme se přesunout ke gala openingu. Jaký byl event?

Lenka: Gala opening byl úžasný. Jako by se Footshop vrátil zpátky ke kořenům. Všichni byli naprosto v pohodě. Přišlo i hodně slavných lidí z místní scény, ale na nic si nehráli. Byl to jeden z nejlepších momentů, které mám spojené s Footshopem a jeho prodejnami.

Michal: Bylo super vidět na obličejích lidí, že jsme přinesli nový fresh koncept do města.

Danka: Byl to večer s pravým rumunských vibem a jsem šťastná, že to i lidi z firmy cítili stejně. S Footshopem jsem zažila i gala opening prodejny Na Příkopě, který jsem si taky užila, ale protože jsem neznala tolik lidí z Česka, s gala v Bukurešti jsem byla více propojena.

Co bylo největším úspěchem večera?

Michal: Full house lidí, kteří se doopravdy zajímali o celý koncept a interagovali s ním.

Danka: Vidět všechny jak se baví, užívají si prostor, hudbu i vystoupení od Shatra Benz. Musím se přiznat, že proslov byl pro mě velmi emotivní a byla jsem hrozně nervózní. Ale stálo to za to!