Dominika Petrtýlová, studentka ateliéru skla na pražské UMPRUM, i přes svůj mladý věk dosáhla mnoha úspěchů nejen u nás, ale i v zahraničí.

Na pražské prodejně Footshopu ve Vnitroblocku jsme společně s Dominikou připravili pro naše zákazníky světelnou instalaci Nudibranch „Mořský slimák“, která díky práci se světlem a jeho odrazem jemně světélkuje a vytváří tak nečekaný pohled na umění sklářů, ztělesňuje prvotní vizi designérky a je možná tak trochu překvapivá.

S Dominikou vám společně s Michalem Býmem, Retail Visual Merchandiserem Footshopu, přinášíme rozhovor nejen o její inspiraci, ale také třeba o výrobních procesech nebo prastaré technologii dekorování skla.

Jak tě napadlo věnovat se tvorbě ze skla a kde nacházíš inspiraci?

Původně jsem se sklem vůbec dělat nechtěla. Chtěla jsem se stát malířkou nebo kreslířkou a vystudovat školu v Praze, ale to mi kvůli vzdálenosti od domova rodiče zatrhli. Dali mi na výběr, buď na gympl do Jičína nebo Jičínu nejbližší uměleckou školu, což byla kamenická v Hořicích nebo sklářská v Železném Brodě. Tak jsem zvolila Železný Brod, kde byl obor malba na sklo. Tam jsem se naučila malovat nejen na sklo, ale i tradiční olejomalbu.  Vedl mě skvělý učitel, který právě tenhle můj zájem vycítil.

Inspiraci nacházím ve svém nejbližším okolí, takže to mohou být lidi kolem mě, akce, architektura, konkrétní místo nebo příroda. Prakticky cokoliv, ale musí to na mě zapůsobit.

Co vše se ze skla dá zrealizovat? Má sklo vlastně nějaké limity?

Ze skla se toho dá zrealizovat opravdu hodně. Limity má, ale je skvělé v tom, že se s ním dá různě experimentovat. Právě experiment vás přivede k něčemu novému, a proto vznikají pořád nové a nové techniky.

Michal Bým a Dominika Petrtýlová

Jsou nějaké stěžejní body, které musí designér skla ovládat?

Musí hlavně chtít tvořit. Většinou vzniká spousta překážek, je to náročné. Ve skle to není jen o jednotlivci, ale o více lidech, kteří s vámi musí chtít spolupracovat. Designér skla musí znát jeho technologii, to je nejdůležitější.

Věnuješ se kromě volné tvorby také sklu na zakázku?

Věnuju se především své volné tvorbě, to mě baví a naplňuje nejvíc. Ale když někdo přijde s tím, že se mu líbí můj styl a chtěl by něco ode mě přímo na míru, tak to je skvělé, protože vím, že zažiju něco jinýho, myšlenky jiného člověka. A musím se třeba i přizpůsobit. Je moc fajn zažít nový způsob myšlení. Někdy mě osloví abych třeba dělala skleněnou cenu a to je taky super.

Instalace Nudibranch se přece jen trochu vymyká zažitým představám o sklářství jako nástroji pro tvorbu především funkčního/užitého designu. Mohla bys popsat, jak podobné dílo vzniká?

Já jsem chtěla vytvořit něco zvláštního a divného, protože moc nemám ráda průměrně hezké věci. A prapodivný je právě ten mořský slimáček, takže jsem se jím inspirovala a vytvořila tato svítidla. Samozřejmě ne sama, musela jsem oslovit lidi, kteří umí techniku volného tvarování skla od ruky a s nimi jsem v úzké spolupráci říkala, co přesně chci, jak mají ohnout tykadlo a jakou barvu použít. Takže to byla spolupráce s huťmistry a dalšími lidmi, kteří mi potom pomáhali s technikou stříbření a vytvářeli na míru nerezové komponenty. Nudibranch je tedy spolupráce více lidí.

Jak se právě dnešní sklárny staví k tomu, když přijde student a chce vyrobit něco takhle netradičního a zvláštního, když skrz jejich ruce vytváří konkrétní tvary?

Někdo je nadšený, že zažívá něco nového, něco se učí, je tomu otevřený a pomáhá mi. Snaží se vcítit do mě, do toho, čeho chci dosáhnout. Někdo je spíš odmítavější a nechce na tom pracovat. Ale většinou se setkávám s tím, že jsou rádi, když je vytrhnu ze stereotypu, který například spočívá ve foukání skla do dřevěných forem.

Pokud se nemýlím, tak část výrobních procesů si děláš sama. Je to běžná praxe designéra skla nebo tě takový přístup odlišuje a dokážeš tak své nápady hned realizovat?

To je jak kdo. Někdo za sebou má střední sklářskou školu, kde řemeslo vystudoval, tím pádem dokáže část té práce ve skle zastoupit. Například si ho dokáže obrousit, něco na něj vyrýt a nebo jako já to sklo pomalovat. To jsou techniky, které se musí člověk naučit a ovládat je. Jsou k tomu zapotřebí nástroje, dílna, přístup do dílny a to není samozřejmost. Takže někteří designéři udělají návrh, zmanagují si celou výrobu, ale pak na tom nemají ani kousek vlastní ruční práce. Na tom není nic špatného, ale já tam kus té vlastní práce mít chci. Mám pak k výsledku větší citový vztah, protože jsem do toho vložila něco víc.

Můžeš malbu na sklo trochu popsat blíž? Jaká je to technika?

Technika malby na sklo je prastará tradiční technika, pocházející ze střední Evropy. Barva, která se k malbě používá se nedá koupit v tubě, ale musí se speciálně tzv. utřít, připravit a doladit sítotiskovými oleji a terpentýnem v určitém poměru. Takže je to nejdřív taková alchymie a teprve až potom se s ní dá pracovat. Barvy mají častokrát jinou barvu před výpalem a po výpalu. Musí vypalovat na 560 stupňů a potom vzniká tenká vrstvička skla na skle. Předchází tomu složitý proces přípravy, který je na tom možná nejsložitější a musí se provést správně. Následně už záleží jen na zručnosti a představivosti při tvorbě konkrétních motivů.

Na jaká místa tě sklářská tvorba zavádí? Limituješ se pouze na tvorbu v ateliéru?

Moje tvorba, tedy konkrétně ta část, kdy maluju, se musí odehrávat v dílně. Je k tomu je potřeba spousta věcí ohledně té už zmiňované přípravy a vypalovací pec, která v určité teplotní křivce musí vypalovat na vysoké teploty. Jinak o skle a jeho tvorbě, přemýšlím stále. Práce na myšlenkách mě nelimituje jen na ateliér. Kolikrát jdu jen tak po městě a dostanu záblesk myšlenky, kterou pak chci zrealizovat.

Díky svému talentu jsi měla možnost svá díla prezentovat i za hranicemi ČR. Jaká to byla zkušenost? 

Byla to skvělá zkušenost. Za to, že jsem mohla vystavovat v Miláně a v Londýně vděčím hlavně UMPRUM. Díky tomu se hlavně může stát, že si vás všimne galerista a vy pak můžete vystavovat nezávisle na škole. Proto jsem se znovu dostala do Milána a do Londýna už bez pomoci školy.

Asi každý kreativec má svou vlastní vysněnou realizaci. Máš i ty takovou?

Moje vysněná realizace je vždycky ta, která následuje po té dokončené. Takže současně je vysněné moje následující dílo. Jakmile ho dokončím, bude to zase to další.

Jestli tě zajímá, jak instalace vypadá na vlastní oči, nezapomeň za zastavit na naší prodejně ve Vnitroblocku!

Footshop

Sneaker and fashion store, Footshop
Footshop je neustále se rozvíjející médium, které spojuje kultury, subkultury, skupiny i jednotlivce v jednu velkou rodinu, jejíž společnou láskou je láska k teniskám.
Footshop

Další články od Footshop (zobrazit)

Footshop je neustále se rozvíjející médium, které spojuje kultury, subkultury, skupiny i jednotlivce v jednu velkou rodinu, jejíž společnou láskou je láska k teniskám.