One day of my life: Anet Antošová

Teď jsme u tebe doma. Můžeš nám prozradit pár věcí? Tak třeba, kde konkrétně, s kým a jak dlouho tu žiješ?

Žiji v kouzelném retro laděném bytečku na Královských Vinohradech s mým chlupatým rošťákem Maddoxem. A jak dlouho? To je dobrá otázka. Tuším, že sedmým rokem. Uf, to to letí.

Jak to máš s jídlem? A když chceš oslnit nějakou návštěvu, uvaříš  něco nebo objednáš z oblíbený restaurace?

Preferuji částečný pocit hladu, jím zásadně kvalitně a po výživném výdeji. Doplňuji především to, co si mé tělo žádá. Poslední dobou ujíždím na havajském food pornu zvaném POKE, které si nechávám připravit povolanějšími v NAPOKE v Italské ulici. Nepohrdnu ani asijskou kuchyní a mým oblíbeným Bún bò Nam Bộ, kde na jedno z top chodím právě na Nám. Jiřího z Poděbrad do bistra PHO VIETNAM TUAN & LAN. A právě k tomuto jídlu se váže i rituál, vždy si jej dopřávám v parku hned naproti, u toho žasnu nad krásou kolem, tajím dech nad obrovskými hodinami, které hrdě dominují na kostele Nejsvětějšího Srdce Páně a užívám si svůj vnitřní klid uprostřed rušných davů, které denně parkem proudí. Miluju tyhle momenty. Jídlo si umím opravdu vychutnat, ale nesnáším pocit přejedení, sytosti. Jako správný umělec, který potřebuje mít bystrou a tvůrčí mysl, si tento komfort ani nemohu dovolit. A vzhledem k tomu, že se o mně ví, že nevařím, návštěvu bych oslnila samozřejmě v zástěrce za plotnou.

Jaký máš ráda sneakers? Nebo takhle… Jaký máš ráda boty na chození venku a jaký na tancování? Značky, modely, podpatky?!

U mě vyhrává vždy funkce nad fashion. Na normoš chození a pobíhačky po městě volím vždy Dr. Martens – kotníkové boots; původně zdravotní botu, která pevně drží mé neposedné kotníky. Sneakers, ať už na tanec či procházku, volím takové, které mají měkkou, ale vytvarovanou podrážku, kde cítím podlahu a mám tak možnost volně pracovat s chodidlem. Právě takové jsou třeba Nike Air Max 90, či teď jsem objevila nejměkčí záležitost ever od adidas a to Stella McCartney Ultraboost. Podpatky nosím při výjimečných událostech do společnosti a samozřejmě i při tanci na podpatcích. V obou případech kladu důraz na pohodlnost, stabilitu a u tance i na kvalitu, aby něco vydržely. Do všech typů bot si dávám vložky, které tvarují mé ploché taneční plosky nohy.

Tady máš spoustu instantních fotek se svými kamarády. Co ty a fotografie? Jaký druh fotek tě baví a věnuješ se i ty trochu focení, kromě fotek na mobil? A co nějaký oblíbený fotograf?

Ano, zbožňuji reálnou fotku, kterou si mohu vzít do ruky, která časem ztrácí barvu a má historii. Tyhle fotky byly pořízeny po jedné z operací, kde jsem si udělala památku se všemi, kteří mě přišli navštívit. U instantních fotek mě baví to, že je pouze jen jedna, neexistuje žádná kopie a když chci, aby ji měl i ten druhý, tak každý máme originál. Never the same one. To je naprosto kouzelný. Focení by mě bavilo, to je fakt. Ale když už, tak se vším všudy – tj. starý fotoaparát, černobílý negativní film a celý ten proces vyvolávání fotek.

„Uaa“, kápli jste na jeden z bodů mého životního MUST EXPERIENCE listu. Oblíbených fotografů mám více, záleží, pro jakou příležitost, pro jaký záměr. Mezi mé top patří: Radka Málková – dvorní fotografka, specialistka na nádherné momentky a fotky z akce/ pohybu. Byla u většiny mých důležitých momentů nejen pracovních, ale i životních; Dereck Hard – nejrychlejší fotograf jak v přípravě, focení samotném, tak ve finálních úpravách. Miluji jeho pop art a jeho kreativní rubriky. Jediný fotograf, co mi fotil záchod; Adela Bellini – fotografka, která rozumí úhlům a ženským křivkám, tedy nepotřebuji za ní zrcadlo, abych se správně nastavila. Její slovní support je jako blížící se orgasmus; Veronika Marx – anglická fotografka, před jejíž objektivem se vždy proměním v ženskou ikonu mužských časopisů 50. a 60. let; a posledního řeknu Benedikta Renče, před jehož objektiv s retro nádechem se už delší dobu chci dostat.

Šatník a botník, to jsou nedomyslitelný kámoši každý holky… Co ve tvým šatníku prostě nemůže chybět? Kdybys mohla říct pár oblíbených značek.

Nike, Levi’s, Zara, Victoria’s Secret a spousta funkčního oblečení na tanec, jež mi šije švadlenka Ilonka Špačková. V mém šatníku, i po jarním vytřídění, nesmí chybět vintage kousky jako je např. sako s vycpávkami po mé mamince; pletené ponožky od babičky, nikdy neumírající klasiky jako jsou obleky, košile, džíny, černé koktejlky; a samozřejmě takové ty pikantnosti jako je slaměný klobouk z Mexika. Mám ráda věci, které jsou trvalé, pohodlné a především funkční. Udržitelná móda a všechny odstíny černé jsou mé druhé já.

Noční stolek, na něm knihy… Jaký autory a jejich konkrétní díla máš ráda? A kdybys mohla jmenovat jen jednu knihu, kterou doporučit kamarádce nebo kamarádovi, tak bys vybrala?

Dnešní doba mě učí přítomnému okamžiku, více než kdy jindy. Knihy a jejich vůně jsou mou láskou od střední školy, kde to začalo Charlesem Bukowski a jeho Nejkrásnější ženskou ve městě. Nedám dopustit na Robina S. Sharmu, od kterého jsem přečetla nejednu knihu – Mnich, který prodal své ferarri; Kdo bude plakat až tady nebudeš aj. Baví mě knihy jako Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize, anebo klasika Malý princ od francouzského spisovatele a pilota Antoina de Saint-Exupéryho. Knihy probouzející a uvědomující si ženskou sílu a energii: Ženy, které běhaly s vlky (Clarissa Pinkola Estés), Coco Chanel: Pohled zblízka (Lisa Chaneyová), či autobiografie Fridy Kahlo (Jane Austen). Kdybych však měla doporučit jen jednu knihu, byla by to Nová Země od Eckharta Tolle. Probuzení, které potřebuje snad každý.

Pojď, vyrazíme za prací. Jak se přepravuješ po městě nejčastěji?

Vzhledem k tomu, že mé pracovní místo je vlastně všude ve světě, nejčastěji se přepravuji letecky a autem. Na rozdíl od letadel, na která se teď už rok práší, auto proháním celkem pravidelně. Nyní pendluji mezi Prahou a Brnem. Po Praze však nejraději pešky – jednak to mám všude kousek a druhak chůze a pozorování těch krás kolem je paráda, a vůbec… je to nejpřirozenější pohyb, kterého máme v současném „kovidím“ systému stále méně.

Co máš na svojí Audině ráda?

Ten pocit jistoty, který z každé i seberychlejší jízdy číší; vůně koženého čalounění a v neposlední řadě samozřejmě kvalitní soudsystem (BOSE).

Jak bys popsala svoje řidičský dovednosti? No a v jakých botech se ti řídí nejlíp? Neříkej, že v těhle high heels…

Tak automat řídí pomalu sám, takže si můžeš dovolit řídit bosky, či jako bosslady ve svých Pradách, ale pravda, raději řídím v botě s měkkou podrážkou, kde mám větší cit. Byť řidičák nemám dlouho, tak čtyři roky, zkušeností mám požehnaně. Řídím aktivně od prvního dne, po celé ČR i mimo ni, vlastně i v zahraničí si půjčuji auta. Vzbudila jsem v sobě další vášeň, neskutečně mě to baví a odreagovávám se u toho. V autě mám takové své malé útočiště a mnohdy v něm po příjezdu domů ještě hodinu sedím a jen tak jsem.

V kolika sis udělala řidičák a víš aspoň orientačně kolik jsi nalítala kilometrů? Máš raději automat nebo manuál/benzin nebo diesel… A důvod?

Bylo to v květnu roku 2017, tedy ve svých 28 letech. Předtím nebyla potřeba auta, a ještě předtím zase nebyly finance. Řidičák jsem tenkrát dostala od přítele, ale přesto mi doma ještě pár let ležel v šuplíku, než jsem uznala, že je ten správný čas. První půl rok jsem jezdila jen manuál, abych se rozjezdila a pořádně si to zažila. Potom nastoupily další spolupráce, a to byly už striktně automaty. No, co vám budu povídat, láska na první pohled. Vše to byly diesely. Zvykla jsem si na to. Cítím z toho takovou sílu. Navíc jelikož jsem převážně dálkový řidič, spotřebuji méně paliva za nižší cenu. A nalítáno mám tak 100-150 tisíc km.

Tak rozsviť světla, nastartuj a jedem! Jaká je vlastně tvoje hlavní pracovní/taneční náplň, taková denní rutina prostě jestli někdy je? A do kterých studií jezdíš nejčastěji?

Žádná hlavní úplně není. Mám více záběrů a kombinuji více kreativních a tvůrčích forem mezi sebou. Denní rutina nabíhá pouze v rámci konkrétního projektu a končí jeho realizací. A to mě na tom ba asi nejvíc, žádný den není stejný. Tedy cesta do „práce“ je pro mě jakékoliv místo činu, kde se ten který event odehrává. Mohou to být divadla, taneční studia, haly či venkovní prostranství. Pro své pravidelné lekce v ČR si pronajímám taneční studio BDS Academy v Sokolovně na Vinohradech, zkoušení divadelních projektů zase probíhá nejčastěji na nádherném baletním sále Hudebního divadla Karlín, a venkovní akce ráda pořádám na smíchovské Radlické kulturní sportovně. Avšak pro účely našeho focení jsem zvolila oblíbené a zbrusu nově otevřené taneční studio Moving World, kde se prostě cítím jako doma. Přátelská a zároveň profesionální atmosféra prosakuje skrz naskrz, a to nemluvím o skvělém čokoládovém pečeném dortu, který mají ve svém repertoáru taneční kavárny.  

Tady jsem tě zachytil, jak si vychutnáváš Manu… Jak tě tahle věc baví a kdy jí dáváš?

Mana je můj parťák na cestách i necestách. Takovej kámoš do nepohody, co vyřeší spoustu problémů – brzké cesty bez snídaně, dlouhé čekání v kolonách na D1, první rychlozasycení po tréninku (před tréninkem totiž zásadně nejím), či večerní chutě na sladké. Většinou mám v kufru celou krabici Mana pitíček, a v tréninkovém batohu se také minimálně jedno najde.   

Zatancuješ si někdy i na ticho? A teď vážně…. Jako všichni teď jedeš Spotify. Co tě ta něm baví nejvíc? Děláš si svoje playlistu na tancování nebo na volný čas, nebo se necháváš inspirovat Discovery weekly/daily mix atd.?

Ano, miluji ticho. Vlastně ticho, vlastní dech a srdce druhého člověka poslouchám ze všeho nejraději. Je v tom obsaženo úplně vše.

Spotify YES, skvěle se přes něj hledají nové songy k choreografiím, či jako mood na lekce. Mám na to speciální techniku a není to přes žádné Discovery, či Recommended for you. Pustím si oblíbený song a nastavím si Radio. Spotify začně hrát song za songem, jež nějakým způsobem korespondují s prvním navoleným; a světe div se, vždy tam objevím nějaký ten poklad. Poklady potom ukládám do Favorites, protože to dělám nejčastěji na delších cestách v autě, a až posléze si písničky zařadím do patřičných Playlistů. Ty dělím převážně dle eventů, názvu lekcí, či tanečních stylů a hudebních žánrů. Pár volnočasových tam také mám, ale popravdě ve volném čase si raději pustím gramofon, či již to zmíněné ticho.

Tenisky, co vylejzají z batohu chápu. Ale co ty boty na vysokym podpatku. Není už tenhle druh tance tak trochu extrémní sport?

Jako vše na světě i tanec se vyvíjí a s ním i jeho taneční formy, či odnože. Tanec na podpatcích je na pohled krásná, ženu opěvující, ale velmi náročná a bolestivá disciplína, to každopádně. Ale když už na podpatcích, tak ať jsou pořádné a drží kotník ze všech stran. Tyhle jsou Maison Ernest z Paříže.

Ty děláš taky mnoho choreografií pro umělce a divadelní/muzikálový představení. Mohla bys pár jmenovat a povědět, který jsou pro nebe fakt nezapomenutelný? A jak zvládáš současný nemilý stav, kdy není dovolena žádná veřejná produkce?

Nezapomenutelná je pro mě vlastně každá spolupráce. Člověk tam nechá kus sebe, něco nového se naučí – ať už z chyb, či z možností, které daná produkce nabízí; pozná nové lidi, a v neposlední řadě svět obohatí o svůj umělecký input. Ale nedalo by mi to nejmenovat mou srdcovou záležitost – Jiřího Korna, kde plánujeme na 22/9 2022 repete jeho unikátního koncertu v O2 aréně. Ale to už jsme hodně daleko. Nyní nás čeká zkoušení muzikálového představení Sestra v akci, které se bude celé léto hrát na výstavišti PVA Letňany v produkci Hudebního divadla Karlín. A já sama též na léto plánuji sérii tanečních outdoor akcí s názvem DANCEHALL SUMMER VIBES ve spolupráci s Red Bull Saurus károu a Radlickou kulturní sportovnou. Troufám si tvrdit, že to bude léto, jak se patří. A jak zvládám současný stav? Beru ho, jaký je a ne, jaký by mohl být. To mi dává svobodu.

Skoro každej profi sportovec pije kafe. Očividně to máš stejně tak. Takže jaký máš ráda typ a kolik jich denně dokážeš dát? A účinkují na tebe vůbec?

Já a káva. Miluji její vůni a ráda poznávám nové chutě, lišící se zemí původu, odrůdou, způsobem přípravy apod. Má nejoblíbenější je plain black coffee bez cukru, mléka, či čehokoliv jiného, tedy batch brew, cold brew, V60, espresso, Americano… Někdy více, někdy méně, někdy vůbec. Ale nepřeháním to, piji ji pro její čajíčkově lahodnou chuť, nikoliv pro její účinky. Mohu si jít dát třeba před spaním a přeci hned usnu.