JanskyDundera: Používání next-gen technologií je jedinou cestou, jak přežít

Stejně jako každoročně, i letos patří 26. březen mezinárodním oslavám Air Max Day, které připomínají datum prvního vydání modelu, jenž stál na počátku nejúspěšnější řady tenisek historie. Aktuální ročník se nese v duchu filozofie fail forward, která upozorňuje na důležitost dílčích neúspěchů, se kterými se při designu prvních Air Maxů setkal i Tinker Hatfield. Setkalo se s nimi také designové studio JANSKYDUNDERA Matěje Janského a Cyrila Dunděry, se kterými ti teď přinášíme rozhovor.

Každý ročník Air Max Day doprovází unikátní příběh a především vydání nových tenisek. Ten letošní se soustředí na promodel Air Max 1, první tenisky Tinker Hatfielda v Nike, které se navzdory obřímu globálnímu úspěchu nerodily vůbec snadno. Původní variantě totiž v nízkých teplotách praskala odkrytá vzduchová kapsle Air Sole, a tak bylo třeba design předělat. Změna vedla k podobě, která se v roce 1987 stala prvním oficiálním modelem produktové série, která změnila svět tenisek. Právě původní promodel Air Max 1, nazvaný Air Max 1 ‘86, s větší odkrytou bublinou letos vůbec poprvé od “neúspěchu” vychází jako vlajková loď Air Max Day 2023. A nemusíš se bát, v tomhle provedení už pod tebou nepraskne.

Spolu s Nike jsme se vydali hledat mladé designéry, kteří se rovněž setkali s dílčími neúspěchy, které v budoucnu vedly ke splnění cílů. Těmi jsou Matěj Janský a Cyril Dunděra, duo návrhářů stojící za studiem JanskyDundera, které se kromě designu nábytku věnuje také architektuře a tak trochu i všemu dalšímu, co před ně dráha kreativních designérů postaví. Mladí tvůrci se za své dílo dočkali řady ocenění, jako třeba Elle Decoration International Design Awards za sedací nábytek stvořený díky unikátní pomůcce Ergonomic Tool z jejich vlastní produkce. Svůj široký záběr a schopnost být konkurenceschopní napříč odvětvími potvrdilo studio ziskem speciální ceny poroty EXPO 25 za návrh českého pavilonu ‘Czech Mush Room’. Jaké “faily” je posunuly nejvíc vpřed a jak vnímají nástup next-gen technologií? Nejen o tom jsme se bavili v rozhovoru, který si teď můžeš na Footshop blogu přečíst.

Studio JanskyDundera pracuje na velkém množství projektů z různých sfér. Dá se nálpň vaší práce nějak jednoznačně definovat?

Matěj: My jsme takový houby, který nasávaj všechno, co se kolem nich děje a ke všemu máme co říct. Jakmile jeden projekt skončí, skočíme zase na další – podle toho, s čím nás kdo osloví. Zajímají nás i věci, kterým úplně nerozumíme, ale právě to, že se jim začínáme věnovat, nás hodně obohacuje.

Cyril: Jak říká Matěj, všechno je možný. Máme rádi výzvy a nové věci, se kterými za náma lidi přijdou.

Je dneska ve vašem odvětví nutnost propojit víc řemesel, aby člověk uspěl? Nebo je to spíš o tom vyladit k dokonalosti jeden segment?

Cyril: Tohle je hodně individuální. Když jsi návrhář interiérů, můžeš se věnovat všemu od návrhu kliky přes dveře až po celý barák. Ale někdo se může soustředit jen na tu jednu konkrétní věc a to taky dává smysl.

Matěj: Nejjistější cesta k úspěchu je neriskovat, dělat jednu věc a stát se v ní tím nejlepším. Protože když něco umíte nejlíp, dřív nebo později vás někdo objeví. Nám vyhovuje věnovat se mnohem více věcem, protože nám to umožňuje propojovat různý směry, díky čemu vznikají nečekané výsledky.

Ptám se na to, protože ve vašem portfoliu je kromě designů nábytku třeba i architektura nebo „Ergonomic tool“. O co vlastně v případě téhle pomůcky jde?

Matěj: Ergonomic tool vznikl v rámci mé účasti na postmagisterském projektu na UMPRUM. Mým tématem byla ergonomická pomůcka, protože téma ergonomie se hodně řešilo, jenže dost nesystémově. A protože nejde udělat jednoho transformera, který dokáže navrhnout úplně všechno, zaměřil jsem se na sedací nábytek. Díky téhle pomůcce se dá řešit ergonomie zodpovědněji, s menším úsilí a v kratším čase.

Cyril: Ta pomůcka je hodně důležitá, protože všichni jsme různě vysocí a je nám pohodlné něco jiného. Předtím jsme nalézání správných mír řešili různými složitými způsoby, skládali jsme na sebe knížky, bylo to komplikované a byla spousta práce s tím dostat se k požadované výšce. Ergonomic tool se dá nastavit do pár minut, data se nahrají do počítače a člověk pak pracuje s hodnotami, které dávají smysl. Hrozně nám to ulehčilo práci.

To znamená, že díky opakovanému neúspěchu zapříčiněnému složitým procesem navrhování, nakonec vznikla věc, která tomu všemu předchází. To je krásný příklad filozofie fail forward.

Cyril: Je to tak. Já jsem třeba kdysi pracoval na diplomce, která se úplně nepovedla a vím, že kdybych už tehdy měl přístup k téhle pomůcce, šlo by to mnohem líp.

Matěj: Zároveň je to o definování toho, co vlastně chyba vůbec znamená. Někdy ani nemáš záměr udělat tu nejpohodlnější věc. Třeba fakírské sezení je záměrně nepohodlné, aby člověka posunulo mentálně dál. Takže jedna věc je dělat chyby, což je správné, druhá věc je určení toho, jestli ty “chyby” chybami vůbec jsou.

Tenhle unikátní pohled na věc vás mimo jiné dovedl k řadě ocenění. Vnímáte nějaké z nich jako nejhodnotnější?

Matěj: V první řadě máme radost, že nějaké ceny začaly přicházet. Jedna může být jen takový výkřik, ale až to množství dává zprávu, že to děláme dobře. Obzvlášť si ceníme ocenění, které dává nějaký tým odborníků a kurátorů, jako třeba za náš návrh českého pavilonu pro EXPO 2025. Rádi to přirovnáváme ke sněhové kouli – začátky jsou krušný, ale postupně se to začíná nabalovat.

Cyril: Není to jenom o tom, že tady máme něco zarámovanýho, ale je to hlavně motivace, že tu práci už necení jenom máma, ale i odborníci. Protože to člověku potvrzuje, že ten směr, kterým se vydává, je správný.

Jak do vaší práce promlouvají next-gen technologie?

Matěj: Podle mě je jejich používání jedinou cestou, jak přežít. Zároveň se ale nevytratí face to face jednání s konkrétním člověkem, protože to žádnou technologií nenahradíš.

Cyril: Jak říká Matěj, ten byznys je pořád o lidském přístupu, na kterém si zakládáme. Trend napříč odvětvími navíc potvrzuje, že lidi se k tomu analogovému přístupu v řešení věcí rádi vrací a obnovují způsoby, kterými ty věci řešili dřív.

Matěj: Co se týče té otázky používat, nebo nepoužívat next-gen technologie, studia, která je využívat nebudou, budou do budoucna zdražovat, protože ty nové systémy šetří spoustu času a nákladů. Proto se tenhle typ technologií musí spíš využívat, než se mu bránit.