Kansai, Asics, gejši a love hotel. To není obsah z japonské příručky pro cestovatele, ale témata, která definují tvorbu Dominika Čecha, který jako součást rapové crew Die Mannschaft tvoří a vystupuje pod přezdívkou Domo. Právě Domo je protagonistou našeho editorialu k nově vycházejícím Asics EX89. Hlavní roli převzal i v tomhle článku, ve kterém se dočteš poutavé ohlédnutí za studiem v zemi vycházejícího slunce, kde strávil jeden rok.

Japonská sneaker kultura není zdaleka jen o běhání. Tenisky Asics EX89 jsou basketbalovou retro siluetou vycházející z původního modelu Asics GEL-EXTREME, který brand z města Kobe představil na konci osmdesátých let. Novinka vychází ve třech colorways odrážejících barevnou identitu Lakers, Celtics a Knicks ve vintage estetice, kterou pomáhal ladit sám Ronnie Fieg. Ačkoliv jsou původně tenisky určené do prostoru mezi koši, nikdo se na tebe nebude zlobit, když se z nich stane opora tvých každodenních aktivit. Mají k tomu přece jenom predispozice, třeba v podobě tlumicí technologie FF BLAST. Takže klidně na sport, ale klidně i do kavárny nebo třeba do japonské zenové zahrady. Ale to už předám slovo Domovi, který v zemi vycházejícího slunce strávil celý rok a který ví nejlíp, co znamená nosit Asics v ulicích, kde se značka zrodila. 

Dokud jsem neměl v botách díry

Vyprávěl jsem to už tolikrát a nikdy nevím, kde začít, nebo co chci vlastně říct. Rok prochozený v mých bílých ASICS po plážích v Kobe, po tropických ostrovech ve Vnitřním moři, po horách kolem hradu Takeda, po ulicích v Ósace – jak to někomu, kdo nikdy neviděl vycházet slunce u jezera Biwa popsat? Přijde mi, že velká součást japonského umění se v nějaké podobě vyrovnává s tímhle problémem. Nemožností popsat pocity, který zažíváš, když si jdeš koupit bentó, k tomu pět piv a krabičku cigaret, který vykouříš, zatímco sedíš na kamenech u městem protékající řeky a kolem tebe Japonci opékají ryby. Každý moment v Japonsku je anime main character moment, každý moment je strašně krásně kýčovitý pinterest.

A teď si zkus představit, že se tohle celé děje každý den. Každý den vidí kluk z Aše, co svými kamarády ze střední o tomhle celém po cestě do školy nahlas snil, věci, které ty sny neustále překonávají. V druhé polovině roku, kdy už Japonsko plně zasáhl COVID a nemohlo se cestovat, jsem doslova trávil celé dny jenom tím, že jsem chodil po Kóbe nebo Osace. Se stejnou hudbou sluchátkách jako Japonci okolo, jsem jenom chodil, chodil a chodil, než se mi dělaly v botách díry. Občas se po cestě někde zastavíš, dáš si tam čaj, opiješ se s majitelem a „bavíš“ zákazníky tím, že před nimi zpíváš karaoke japonského 70’s popu. Občas jen tak někde felíš, občas si zaházíš s děckami na koš. A miluješ každou vteřinu.

Japonsko umí být velmi smutné místo. Je to země, která tě přivítá a chová se k tobě hezky, ale nikdy tě nepřijme

A do toho se v tobě promítá ten druhý pocit. Pocit, který se line novelami Yasunari Kawabaty nebo obrazy „japonského Van Gogha“ Yumeji Takehisy – mono no aware. Japonský idiom pro uvědomění si, že nic netrvá věčně a obecně smutek procházející lidskou existenci. Japonsko umí být velmi smutné místo. Je to země, která tě přivítá a chová se k tobě hezky, ale nikdy tě nepřijme. Nikdy nepronikneš úplně pod povrch. Jsi odsouzený prožívat i ty nejvíc hluboké věci vlastně hodně povrchně, protože, jak ti dává tvoje okolí často najevo, jim nebudeš moct nikdy porozumět. Trvalo mi měsíce uvědomit si, že tahle tragická nemožnost být skutečně součástí Japonska, ti ve skutečnosti dává úplně unikátní možnosti. Můžeš si dělat v rámci Japonska téměř, co chceš, protože od tebe nikdo nic jako od cizince neočekává. Nikdo není natolik naivní, aby sis myslel, že se budeš umět chovat, i kdyby ses snažil sebevíc.

Upřímně, nikdy mě fashion nezajímala. Určitě ne v tom smyslu, že bych nerdil značky, jejich příběhy a kolekce. S ASICS je to něco úplně jiného. Moje první jsem si koupil těsně před odletem do Japonska a staly se pravděpodobně jednou z nejzásadnějších věcí, která mě v Japonsku provázela. Kóbe je navíc místem, kde se ASICS narodily a město těmi botami doslova žije. Podle vzhledu 60letý, ve skutečnosti tak 80letý Japonec oblečený v teplákovce a ASICS jde kolem mě domů po svém tradičním ranním běhu, zatímco já ještě nespal. Rapová show v centru Ósaky a vidíš kolem sebe jenom nejvíc crazy modely těchhle bot. Hraješ v nich fotbal na dohled od hlavního sídla celé ASICS korporace. 

Je divný milovat hadry, ale vím, že tyhle totálně zničený bílý ASICS nikdy nevyhodím. Navzdory všem šílenostem, co jsem v nich dělal, mě nikdy nezklamaly, na mých výletech mě vždycky donesly až do hospody nebo veřejných lázní, a ještě k tomu vždycky vypadaly dobře. Vystoupil jsem v nich hory, jezdil na kole v divočině, skákal na shows i chodil do muzea. Ty boty v sobě vlastně mají tu esenci Japonska, kterou se mi zase nepodařilo popsat. Někam jdeš, někam utíkáš, a nakonec se vrátíš na to stejný místo. A takhle furt dokola.


Chodit, utíkat i vracet se na stejná místa můžeš s neustále přítomným pocitem komfortu v nových Asics EX89, které jsou právě online na Footshopu ve třech nových barevných provedeních.

Pokračuj ve čtení na článek o botách do všech podmínek, nových Nike ACG Zoom Gaiadome.

Wholesome ig