Art Space: Markéta Kolářová nejen o kontrastech a emocích

Ve Footshopu visí obrazy Markéty Kolářové z cyklu (No) Fantasy. Nejen o nich jsme si povídali v rozhovoru, v němž došlo na vyjádření emocí skrze obraz, konkrétní vystavená díla a také Markétin vztah ke streetwearu.

Jak došlo k tomu, že jsou tvoje obrazy dnes vystavené v prodejně Footshopu?

Je to díky The Chemistry Gallery, která v prodejně Na Příkopě prezentuje umělce, se kterými spolupracuje. Výběr malířů, kteří se tu objeví dělá přímo Footshop, takže jsem byla mile překvapená, že to padlo zrovna na mě a byla jsem hodně zvědavá, jak budou obrazy v prodejně vypadat. Mám ráda kontrasty a kombinace moderního street oblečení a obrazů, které jsou klasičtějšího malířského charakteru. To mě baví.

Tvé malby jsou plné emocí. Kdo nebo co tě přivedlo k uvědomění, že malbou můžeš vyjadřovat své vnitřní pocity?

Už delší dobu inklinuju k určité emotivní a intuitivní malbě. Ale důležitým impulsem byla diplomka na AVU a konzultace s Josefem Bolfem. V té době jsem začala dělat velkoformátové malby krajin. Šlo doslova o akční malbu, kdy jsem běhala po plátně a úplně neřešila, co mi pod rukama vzniká. Zjistila jsem, že tímhle způsobem je malíř víc propojený s obrazem a dostane do něj lépe své emoce. Myslím, že díky tomu se mi uvolnil malířský rukopis a z té zkušenosti těžím doteď – i když znovu dělám figury.

Tvůj osobitý styl podle mě definuje kontrast ostrosti a barevnosti těla, respektive tváře, s okolím a vším, co ho obklopuje. Sedí to i podle tebe? Nebo bys svůj styl popsala jinak?

Můj způsob tvorby se dá popsat jako práce s kontrasty a s rozostřenými tvary figur. Našla jsem si postup práce, který definuje i můj osobitý styl. Tvořím bez přípravy rovnou na plátno ředěnými akrylovými barvami a nechávám často pracovat náhodu a fyziku barvy. Vznikají tak zajímavé a nepředvídatelné momenty. Plátno pak pozoruji a z barevného chaosu vytahuji olejovými barvami vynořující se figury. Někdy vynechám akrylovou podmalbu, například kolem hlav. Baví mě kontrast materiálů – hladká tvář malovaná olejem versus kresebnější struktura akrylu. Maluju v tematických cyklech, ve kterých se často soustředím na jiný způsob a charakter malby. Posledními cykly byly například Pohanky, kdy jsem pracovala s psychologií výrazu tváře, nebo No Fantasy, kde jde zase o pohyb figur a jejich vynořování z fantaskního prostředí.

Zmínila jsi, že pracuješ bez přípravy. Znamená to, že postava – v tomhle případě třeba Večernice – není známá ani tobě, dokud se nezačne rýsovat její silueta? Nebo tuhle ideu „hlavního hrdiny“ už máš rozmyšlenou předem?

Pracuji s tušeným motivem, ale co se na plátně nakonec vyjeví, je podmíněné až procesem malby. To, že pracuji bez přípravy, znamená, že nemám v ruce skicu, kterou bych na plátno přenášela. Například obraz Večernice měl na počátku ideu dvou odklánějících se postav, ale celková nálada obrazu, jakoby večerní scéna, výraz dívky a náznak hvězdy na obloze mi vnukl nápad právě tohoto názvu. Je to o dívce, která přišla večer za „princem“, no a konec příběhu je právě ten obraz 🙂

Pověz nám něco víc o Zlatém rouně, které ve Footshopu visí. Kdo nebo co je postava v pozadí?

Obraz vznikl v době, kdy jsem se věnovala křesťanské tematice. Ale zároveň mi šlo o propojování křesťanských a mytologických prvků. Dá se říct, že se v pozadí vynořuje přízrak madony, jakoby zosobnění křesťanského světa, který se chce zmocnit dívky zahalené ve zlatém rouně, jenž odkazuje k řecké mytologii. Zlaté rouno může být chápáno jako symbol moci, ale z výrazu dívky je zřejmé, že si příliš blahobyt nepřipouští nebo neužívá. Je to takový boj vnitřního světa, kdy člověk může vypadat na první pohled spokojeně, ale uvnitř je tomu jinak.

Co spojuje Zlaté rouno s Večernicí – dva obrazy, které v naší prodejně Na Příkopě najdeme?

Oba dva obrazy svým způsobem řeší vztah dvou lidí, ale nemusí to být na první pohled zřejmé. Mám to tak s většinou obrazů, že si v nich vysvětluju, co jsem zažila, ale tyto zkušenosti zasazuju do jiného světa, ať už s pohanskou nebo křesťanskou tematikou. Takže se dá na obrazy nahlížet jako na spojování osobních zkušeností, jenž se trochu schovávají za vyobrazené postavy z mytologie, pohádek či pověstí, které mají své vlastní příběhy a kontexty.

Jak vnímáš propojení malířského umění a streetwearu v jednom sdíleném prostoru – v prodejně?

Celkově mě baví, když jsou obrazy v jiném než galerijním prostoru, když to kolem nich žije a komunikují s divákem jinak, než kdyby se měl soustředit primárně jen na ně. Měla jsem obrazy vystavené například i v obchodní pasáži Myslbek nebo teď aktuálně ve vstupní hale Domu Radost. Je super, že se tak obrazy dostanou i k lidem, kteří by normálně do galerie nešli.

Jaký máš ty osobně vztah ke streetwearu?

Osobně mám ráda elegantnější casual styl, ke kterému často nosím sneakers. Super bylo, když se začala nosit kombinace elegantního oblečení, šaty, saka různých tvarů a délek, v kombinaci s extravagantními teniskami na platformách. Tahle kombinace mě hodně baví.

Máš nějaký malířský vzor?

Nemám jeden hlavní vzor, spíš víc autorů, kteří mě provází v různých obdobích tvorby. Často to jsou klasici, jako například Jan Preisler, Josef Váchal, Francisco Goya, El Greco, Paul Gauguin. Dále pak určitě Cecily Brown, Georg Baselitz, Jonas Burgert, Adrian Ghenie, Maja Ruznic. A našla by se spousta dalších.

Co bys doporučila sobě samé před 10 lety?

Těžko říct. Možná bych si doporučila nechodit na nějaký pařby, ze kterých mi bylo špatně, ale jinak z profesního hlediska jsem spokojená tam, kam jsem se dostala. I když byly momenty, které se daly zvládnout líp, nechala bych to tak, protože z chyb se člověk učí a i špatné věci ho posouvají dál.

_

Další informace o Markétě Kolářové zjistíš na webu www.marketakolarova.cz

Sleduj Markétu Kolářovou také na jejím Instagramu.

Její výstavu (No) Fantasy můžeš aktuálně navštívit v Domě Radost, který najdeš na Náměstí Winstona Churchilla na pražském Žižkově.

FOTO: @hypnodaze_ph