Amanda Dias: Útoky proti LGBTQ+ v Brazílii se stupňují

Amando, můžeš se představit? Co děláš, odkud pocházíš?

Je mi 23, pocházím ze Sao Paula v Brazílii a do Prahy jsem se přestěhovala před 3 lety, protože jsem cítila, že chci a potřebuji žít v zemi, kde se budu cítit v bezpečí.

Proč jsi si potřebovala najít bezpečnější místo?

Už tím, že jsi žena, máš v Brazílii určitou nálepku. Panuje tam silně katolické prostředí, ve kterém je žena podřízená muži a často zaseklá v domově s toxickou atmosférou. Kdykoli můžeš být obtěžována nebo unesena.

Prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, bylo velmi násilné a finančně nepříznivé. Chtěla jsem pohodlnější život, a tak jsem jela nejprve na Slovensko a pak do Prahy, kterou jsem si zamilovala a zůstala. Nejprve jsem pracovala v pohostinství a nyní v Johnson & Johnson. Také jsem modelkou pro “New aliens agency”, která je známá svou inkluzivitou pro všechny lidi. Je to unikátní agentura, která nutí český trh pochopit naše rozdíly a také odvádí trochu aktivistickou práci.

Momentálně jsem tu velmi šťastná a chci tu zůstat. Našla jsem si tu partnera (muže), skvělé kamarády a komunitu, která mě přijímá. Identifikuji se jako pansexuální. Studovala jsem podnikání, ale když udeřil COVID, začala jsem pracovat na plný úvazek, abych podpořila lidi v Brazílii (různé charity) a rozhodla se mé studium ukončit. V budoucnosti bych ale chtěla studovat design a architekturu.

Jaká je v Brazílii situace LGBTQ+ lidí?

Udělalo se hodně práce, hate crimes jsou nelegální a situace se obecně zlepšila. Bohužel, prezident aktuálně otevírá dveře pro spoustu druhů nenávisti – je homofobní a je na to hrdý. Všechny možné druhy násilí proti LGBTQ+ komunitě jako znásilnění a vraždy stoupají, takže LGBTQ+ komunita ustupuje do pozadí.

Jak reagovala tvoje rodina a kamarádi na tvůj coming out?

Obecně jsem nikdy o mojí sexualitě moc nemluvila, takže ani s mojí rodinou (ví to jenom jeden člen rodiny). Nemám potřebu to vysvětlovat mojí rodině, nemá to smysl. Momentálně jsem s partnerem, ale v minulosti jsem měla i přítelkyně. Moje mamka to věděla. Když mi bylo asi 13 nebo 14, musela jsem to říct ve škole, potom co jsem dala jedné holce pusu. Byla to hrozná zkušenost. Vysmívali se mi a říkali mi, že jsem děvka. Tohle se stalo ve škole v USA, kde jsem byla jediné dítě se stipendiem. Měla jsem tam jen jednoho kamaráda.

Jakým reakcím čelíš v každodenním životě? Můžeš porovnat rozdíl mezi online a offline světem?

Brazilci jsou obecně velmi konzervativní a rychle soudí a odsoudí člověka. Byla jsem často atakována, vystavena hate speech a nazývána “zmatenou” lidmi ve škole, takže tam určitě byly negativní zkušenosti.

Musím se přiznat, že ze začátku se mi muži vůbec nelíbily, ale to je podle mě tím, že většina mužů v Brazílii je toxická. Každopádně, mě lidi nebrali vážně – nezapadla jsem do ani jedné kategorie – nebyla jsem heterosexuální ani gay, ani LGBTQ+ komunita mě nepřijala, byla jsem “vlk samotář”.

Tady v Praze jsem nezažila moc nenávisti. Je tu skvělá komunita, která mě přijímá. Staří lidi mě občas diskriminují na základě toho, že jsem cizinec. Pro svoje vlastní bezpečí nejsem moc aktivní v online světě, takže se nemusím vypořádávat s nenávistí.

Vidíš v naší společnosti změny v pochopení a přijetí LGBTQ+ lidí?

Určitě, Praha je podle mě na dobré cestě.

Je něco, co bys chtěla vzkázat?

Buďte vděční a hrdí na to, co jste. Dovolte si být sami sebou, protože pak budete mít lepší život. Vaše štěstí by měla být vaše priorita, postavte se za to, co věříte, že je správně. Bude to náročné, ale vyplatí se to. Obklopte se lidmi, kteří vás berou takové, jací jste – rodinu si nemůžete vybrat, ale kamarády ano. Přijetí od vaší rodiny nepotřebujete.

Credits:

Photography: Vlad Shaf @vladshaf

Production: Ngoc Anh Nguyen @imthxqueenb